Milej Patriku,
nerad ti to říkám, ale pěkně na to dlabeš.
Tvé rozložení priorit je na prd.
Tvé blogování stojí kvalitou za prd.
Tvé výsledky… škoda mluvit. Buď se na to vykašli, nebo s tím něco dělej.
Podobné myšlenky mi létaly hlavou někdy na přelomu letošního jara a léta. Přivedly mě na dost krkolomnou cestu se šťastným koncem v českobudějovické agentuře Inizio.
Štve mě, že se o této odvrácené straně onlinu moc nepíše. Proto to chci změnit. Co se vlastně stalo a jak mě to změnilo? Začněme od začátku…
Co najdete v článku
Mám vůbec předpoklady pro psaní na volné noze?
Od začátku roku jsem spolupracoval s jednou pražskou agenturou. Šlo o B2B partnera, který mi dohazoval zakázky a dělil se o zisk.
Vstupoval jsem do toho s jasným záměrem. Nanečisto a bez nutnosti živnosťáku si testnu, jestli zmáknu sólo dělat copywriting podle zadání pro jiné. S tím, že pokud bych dosáhl určité úrovně příjmu, přejdu na živnosťák.
Mno… totálně jsem v tom hořel. Plácal jsem se v procesech, texty jsem dodělával po nocích pár hodin před deadlinem, neuměl jsem si říci o to, co potřebuji. Po nějakém čase mi došlo, že takhle dál nemůžu fungovat.
SEO konzultant Pavel Ungr v jedné přednášce říkal zajímavou myšlenku. V agentuře podle něho vydržíte, pokud uspokojíte alespoň dvě z těchto tří potřeb:
- Supr lidi
- Zábavná práce
- Odpovídající plat
Já s tou agenturou spolupracoval čistě externě. S těmi lidmi jsem se nikdy neviděl, nevybudoval jsem si k nim žádné vazby. Takže o vztazích na rovině přátelství nemůžu mluvit.
U práce pak byl problém, že došlo k realizaci textů, které:
- Se nedaly veřejně prezentovat do referencí
- Typologicky mi nevyhovovaly (a já si nedovedl vykomunikovat změnu)
Konkrétní hodinovku prozrazovat nebudu. Totální lowcost copywriting jsem nedělal, ale pro obživu bych u monitoru proseděl mládí.
Zpětně mi dochází, jak jsem zanedbal dohodu podmínek. Nešlo o žádnou levárnu z jejich strany. Jen moji neobratnost při vyjasnění vzájemného očekávání. Od této zkušenosti k tomu přistupuji důsledněji. Hřeje mě jen vědomí, že dokud bych to nezažil, nevěděl bych, na co si dávat bacha.
Po delší úvaze a výměně zpráv s několika zkušenějšími v oboru jsem to celé odpískal. Poučení přišlo samo:
Nejsem ještě na dostatečné úrovni pro úplně sólo hru a potřebuju růst.
Podle mě si řada lidí neuvědomuje jednu věc:
Získat vyšší počet sledujících vás toho moc nenaučí
Tohle mě hrozně trklo při sledování rozhovoru s Alešem Nešetřilem. Základní myšlenka zní:
„Známější jméno z vás neudělá lepšího odborníka.“
Já se přehnaně inspiroval u zkušenějších odborníků, které sleduji. Ti všichni hodně dělají pro vlastní zviditelnění. U nich to dává smysl a často na tom závisí výše jejich příjmů.
Jenže já na této úrovni nejsem a potřebuji něco jiného – schopnosti. A ty neseženete ziskem followerů, ani počtem získaných lajků na Facebooku. Bez ohledu na to, jak to zvedá ego (jo, zvedá 😀 )
Vedle Aleše mě dost profackovala účast na školení Strategický webdesign. Tam mi docvaklo, kolik toho ještě nevím. Čert vem obsah přednášek. Spíš šlo o následnou afterpárty u pivka, kdy jsem se absolutně nechytal u probíraných témat.
Tehdy mi došlo, že mi blog a guestpostování pro jiné weby přestává stačit. Potřebuji to posunout na novou úroveň a něco změnit.
S příchodem prázdnin jsem si řekl, že na to půjdu klasičtější cestou. Přes pozici copywritera v reklamní agentuře. A tady přišel třetí políček do řady.
Jak se do agentury dostat?
Kvůli slibné ekonomické situaci jsem si říkal, že sehnat flek v agentuře bude snadný. Lidi nejsou, míst mraky. To nejde zvorat.
Hehe… ani prd.
Rozeslal jsem po různých agenturách mraky životopisů. Buď mi nepřišla odpověď, nebo neměli zájem.
Tehdy jsem byl nejblíže tomu, abych se na dráhu copywritera a blogování vykašlal. Když se pracně sepisujete u článků pro jiné weby, sem, s životopisy a hodně personalizovanými motivačními dopisy, které nenesou požadovaný efekt… to prostě naštve.
Nejhorší je, že vám nikdo neřekne, co děláte blbě a co ne. Prostě vás pozvou dál, nebo ne. Důvod? Hádejte sami.
Začal jsem se dost ptát přes e-maily. Podle čeho vybírat agenturu, na co si dát pozor a podobně. Každá odpověď mi dala něco jiného.
- Jirka Rostecký mi pomohl vyladit životopis.
- Pavel Ungr mě utvrdil, že volím dobrý směr.
- Richard Dobiáš mě nasměroval k výběru pozice, kterou mám doopravdy hledat.
- Diana Zadáková mi poradila, co v přijímacím řízení vyzdvihnout.
K obratu od cíleného selfproma na sociálních sítích k vyššímu důrazu na samostudium mě utvrdil i jeden zamítavý e-mail. Znělo v něm mimo jiné:
„Důvod je vlastně jen ten, že nám napsala spousta šikovných lidí, kteří buď měli o fous zajímavější zkušenosti a přesahy do dalších oborů, nebo k nám o trošku líp pasují.“
Tady jsem nejvíc pocítil, že za mnou nestojí žádné viditelnější výsledky a staví mě to do horší pozice. To mě přivedlo ke spolupráci se Zacvic.cz. Vedle motivů, které zazněly v dřívějším článku, jsem tím cílil na dvě věci:
- Vybudování silné BATNA pro případ přijímacího pohovoru
- Osahání praktického copywritingu v prostředí e-shopu
Nakonec se mi přeci jen povedlo dostat k přijímacímu pohovoru do jednoho známějšího e-shopu v Praze. Tam to ale nakonec neklaplo.
- Oficiální verze? Našel se někdo lepší.
- Nenápadně řečená? Moje časová představa se neshodovala s jejich.
- Rozhodující? Nešikovně jsem vedl komunikaci sebe a své motivace.
Věc se měla takto. Během pohovoru mě zajímaly věci okolo společnosti. Zpětně mi ale dochází, že to nechtěně působilo dojmem vlastní nenažranosti. Furt jsem se ptal na věci okolo platu, kariérního postupu, nefiremních benefitů, co si můžu dovolit a co ne…
Nešlo mi přitom primárně o to, co z toho budu mít. Spíš jsem se tím chtěl něco dozvědět o té firmě. Jen jsem to nešikovně podal.
Do budoucna radím jedno. Pokud vás u pohovoru zajímá něco společnosti, dejte si sakra majzla, jak to podáte. Člověka na druhé straně stolu nezajímá, co z toho budete mít vy. Zato ocení zápal, ochotu se učit a nadšení pro práci.
Tím neříkám, že vás nemá zajímat, co vám může společnost nabídnout. Naopak. Ale ptejte se v tomhle ohledu jen na to, co považujete za opravdu důležité.
Jak jsem se dostal ke stáži v Iniziu?
Tímhle se dostávám k tomu, co mě vedlo do této webové agentury.
Příhodu s pohovorem jsem vyprávěl kamarádům. Jeden z nich mě upozornil na společnost v Českých Budějovicích, kde maká jeho bývalý spolužák.
Po předchozí zkušenosti s životopisy mi došlo, že mířím přehnaně vysoko. Neměl jsem za sebou moc zkušeností. Ještě míň těch doložitelných. Proto jsem začal více mířit na stáž, která lépe seděla mé stávající úrovni.
Ze zvědavosti jsem si prošel jejich web, reference, práci. Zanechalo to ve mně pozitivní dojem. Tak jsem zkusil štěstí. Vyšlo to a pohovor na sebe nenechal dlouho čekat.
Rozhovor s Karlem Hladišem, který vede naše marketingové oddělení, ve mně zanechal hodně dobrý dojem. Díky zkušenosti z předchozího pohovoru jsem si počínal o něco líp. Nakonec to klaplo.
Širší představení agentury si nechám na jiný článek, až tam budu působit déle. Prozatím jen prozradím, že se cítím spokojeně. Líbí se mi styl zaučování, sympatičtí lidé a fakt, že mně alespoň v omezené míře pustí k realizaci skutečných projektů.
Těší mě, že to nakonec takhle dopadlo. Zbytek uvidím časem, až se víc „zajedu“ a propracuji se od úvodních úkolů k dalším věcem.
Držte mi palce. 🙂
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
- 5 úrovní seniority lidí při práci. Kam patříte vy? - 2023-05-24
Ten istý AHA moment s problematikou známejšie meno vs. kvalitnejší odborník som si pri tom rozhovore pre mladého podnikateľa uvedomil tiež. Taktiež na to odkazujem vo svojom článku na našom firemnom blogu: http://www.lqd.cz/clanek/co-som-sa-ako-ux-designer-naucil-aj-vdaka-stazi-v-liquid-design . Myslím, že si so stážou urobil dobre. Je super, že si v kontakte so skúsenejšími špecialistami, ja mám vlastnú skúsenosť, že ma to hodne posúva. A ako píšeš hlavne aj v tom, že človek často zistí, čo ešte nevie. Držím palce
Ten článek jsem četl 🙂 Popravdě mi to pomohlo si utříbit myšlenky a malinko se to promítlo i do podoby tohoto článku.
Zatím jsem tam fakt spokojený. Vedle znalostí se mi líbí, že nasaješ i tu atmosféru, jak to doopravdy funguje v onlinu. Něco je fajn, něco méně.
Dobrý článek, dobré myšlenky.
Já se ti tu taky podělím se svojí zkušeností, proč co a jak to mám.
Jsem v agentuře, která je podobná, jako Inzio. Jenže od doby, kdy to ještě moc agentura nebyla, spíše few-men-show. Přišel jsem taktéž jako copywriter, náhlédl jsem k sockám a skončil u SEO, kódování. Začal jsem na otřesných klientech a více méně na takových dělám stále. Dnešní freelanceři moc dobře ví, o čem mluvím, ale veřejně to nepřiznají.
Co tím chci říct? Pokud chceš být dlouhodobou součástí agentury, tvůj přesah musí být daleko větší, než jen copywriting. Jednak proto, že i kdybys dělal copy pro největší značky, tak to bude pořád stejná procesní jednotvárná práce. Vím o čem mluvím. Jsem v tomto kolotoči už 4 roky. Druhý důvod je ten, že si střední a menší agentury nemůžou dovolit živit jen jednu pozici. Jako copík se můžeš starat o e-mailing, ale někdo ti ho musí nakódovat. A to je tříštění práce, kterou může dělat jeden lepší zaměstananec za cenou dvou horších. Pak je to benefit i pro tebe, že nejsi v začarovaném kruhu.
Pokud bych měl říct, proč jsem eště v agentuře, tak to je nejsou ani peníze, ani lidi, ani práce.
Je to součinnost při budování firmy. Je to možnost podílet se na vývoji a být součástí nějaké myšlenky. Myšlenky, která se fakt realizuje, když se ohlédnu na to, jak firma vypadala při mém příchodu.
A to je takový drajv (+ X dalších faktorů), který tě pohání v tom pokračovat.
Doufám, že ti moje postřehy pomůžou a držím ti palce.
Co čtu tvé věci, tak jsou jedny z nejpříjemnějších a máš na to talent.
Ale česká marketingová džungle je hodně náročná a být dobrý prostě nestačí 🙂
Tvůj komentář mi hrozně připomněl myšlenku Daniela H. Pinka v knize Prodávat je lidské, kterou zrovna čtu. Taky tam píše, že v dnešní době se oceňuje zaměstnanec, který dovede přesáhnout své funkční hranice a naopak se snižuje hodnota lidí, kteří to neumí.
On mě na tuhle věc upozorňoval náš šéf marketingového oddělení při pohovoru a já jsem tomu otevřenej. Už teď se ve firmě pomalu učím zacházet s PPC reklamou a do budoucna přibudou i jiné věci. Takže můžu potvrdit, co píšeš. 🙂
Díky tedy za přínosný komentář i pochvalu. Budu rád, když se blog občas vrátíš 🙂 Na tebe jsem přes sociální sítě už taky narazil a jeden tvůj článek dokonce využil při plnění zadání od Inizia.
To je jasné, tvé blogy budu číst 🙂
Který článek, pokud se můžu zeptat? A co přesně ti v něm bylo užitečné?
Děkuji moc za zpětnou vazbu 🙂
Šlo o tento: http://filipbartos.cz/pripadovka-jedno-slovo-zdvojnasobilo-konverze
Líbila se mi ta myšlenka, že i když se dostaneš na první pozici, zdaleka to není signál pro konec optimalizace. Použil jsem to pro jeden článek pro Collabim, kde je i odkaz. 🙂
Buď jsem slepý, nebo článek ještě není zveřejněný? 🙂
Nemůžu dohledat 🙂
Ten presah môžem len potvrdiť. Pri mne to bola asi jedna s najdôležitejších vecí, ktorá mi zabezpečila to, že ma po stáži už preč nepustili. Navyše ak sa človek dostáva do kontaktu s klientom, tak často musí aspoň rámcovo vysvetľovať aj prácu ostatných kolegov.