Kdybych celkově zhodnotil uplynulé období, šlo o náročnej rok. Uchytil jsem se v Praze, dokončil jsem univerzitu a poznal spoustu zajímavých lidí. Dotknul jsem se ale také osobních limitů, které bych nerad překračoval.
Co najdete v článku
Spousta příležitostí…
Hlavní město má výhodu, že na jednom místě máte spoustu lidí, firem i akcí. Když si řeknu, že celý týden budu po večerech chodit na oborové eventy, jednoduše mrknu na Facebook události a bez problémů zaplním kalendář. Za zmínku stály zejména:
Řadě z toho vděčím Acomware, za což samozřejmě děkuji.
Potkal jsem na pivu/kávě/víně spoustu lidí, které jsem do té doby znal pouze online. Mnohokrát šlo o dost inspirativní setkání a budu v tom pokračoval i nadále.
Rutinní trojúhelník? Postel – práce – univerzita
Tato trojice ovládla druhou třetinu mého roku.
Škrtalo se. Na zájmech, vedlejších projektech, volném čase. Dokončení studia dostalo hned po práci nejvyšší prioritu.
Vstávání v 5 až 5:30, abych ráno stíhal fitko a trochu se hýbal. Pak práce a po ní psaní diplomky do pozdních večerních hodin. A po spánku zase. Několik měsíců v kuse.
Dost mi z toho hrabalo. Na diplomku a státnice padla většina mého volna. Nakonec ale vše vyšlo a od března bude magisterský titul oficiálně doma. Nic z toho by ale nešlo bez podpory rodiny a v práci.
Zpětně mám fakt radost. Především z pocitu, že se stále umím kousnout a dotáhnout věci do konce, když o něco jde.
Vybralo si to ale svou daň.
Nastalo období totálního vyčerpání
V určitý moment jsem si připadal jako v bažině, do které se neustále propadám. Kombinace studijního tlaku, práce, spánkového deficitu i minima volna za uplynulé dva roky udělala své.
Dlouhodobě jsem se probouzel věčně vyčerpaný, bez jakéhokoliv elánu a s pocitem, že nevím kam dál. V určitou chvíli jsem měl problém cokoliv smysluplného napsat. Kdyby nezasáhli lidé v práci, dost možná mě to úplně sežralo.
Řešení? Na 14 dnů totální odstřihnutí od všeho. Část strávená po Čechách, část v Británii, kde jsem si výlet vyloženě užil, protože jsem se tam chtěl podívat už od mala.
Do budoucna to beru jako varování, abych lépe pracoval s vlastní energií a uměl se včas ozvat, pokud něco nezvládám. Častěji taky říkám NE a víc dbám na spánek.
Bráním se zakrnění na stupni „dostatečné“
Pěkně to pojmenoval Roman Věžník v tomto rozhovoru.
Časem se dostanete do stavu, kdy lidé v pohodě přijmou váš výstup, ale sami cítíte, že tomu něco chybí. Víte, že máte na víc. Ale jak s tím naložit?
Moje cesta vedla k hledání mentora. Jeho (respektive její) jméno si zatím nechám pro sebe. Podstatné je, že mě nutí nad texty přemýšlet jinak a navedla mě směrem, kam bych se sám dostával mnohem dýl.
Občas musím kousnout své ego. S oblibou ale říkám, že kritická zpětná vazba je jak zelenina. Moc to nechutná, ale je to zdravý 😀.
Rok 2020? Sklízení ovoce
Loňský rok mě vedl ke zpomalení. Podepsalo se to na blogu i ostatních aktivitách, které jsem musel razantně osekat. Uteklo mi kvůli tomu i dost příležitostí.
To ale skončilo.
Očekávám dost změn. S částí z nich hnu já. S částí z nich hnou jiní. S částí z nich hne náhoda.
Od prosince jsem začal měnit pár věcí. Přecházím třeba na jiný systém osobní produktivity, kde bude hrát velkou roli Asana. Spojuji s ní 4 využívané nástroje (Workflowy, Trello, Flow lístek a To-do list) do jednoho.
Po dokončení školy mi také vzniklo určité časové vakuum, které hodlám zaplnit koníčky, samostudiem, vlastní tvorbou a různými formami spolupráce. Uvidím, jak mi to půjde. Držte mi palce.
Ostatní blogeři
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
- 5 úrovní seniority lidí při práci. Kam patříte vy? - 2023-05-24
2 komentáře u „Zhodnocení roku 2019“