Zhodnocení roku 2020

Twitter nedávno vyzval své uživatele, aby popsali letošní rok jedním slovem. To mé? Klid. Že vám to nedává s ohledem na koronavirus smysl? Pak čtete dál…

Srovnávejte se s tím, jací jste byli včera. Ne s tím, kým je někdo jiný dnes

Já vím, já vím. Letos všude řádí koronavirus, ekonomická recese, nejistá budoucnost a hromada dalšího.

Ale když se ohlédnu, už jsem dlouho nezažil tak klidné období. Posuďte sami:

Roku 2016 jsem se dost osobnostně i profesně hledal.

S rokem 2017 spojuji své první copywriterské krůčky spojené s naivitou a ochutnáním reality online marketingového trhu.

Rokem 2018  jsem vstoupil do velkého neznáma stěhováním do Prahy, kde jsem vůbec nikoho neznal.

No a v roce 2019 jsem dojel na energetický dno, když se toho na mě sesypalo dost se studiem, prací a osobními problémy.

Letos? Nic takového. První polovina roku nejspíš vystrašila nás všechny. I já ji vnímal dost katastroficky s obavami, co bude za týden. Nicméně když s odstupem píšu tyhle řádky při cestě vlakem na jih Čech, cítím se klidnější než dříve. Bez ohledu na různá omezení, nálady společnosti a všechny ty dopady pandemie.

Mám to vnitřně jinak nastavené? Mám kliku na dobrou práci? Mám kolem sebe šikovné lidi?

Možná.

Práce a odpočinek jsou partneři

Tento rok mě hodně ovlivnila kniha Odpočinek. Hrozná škoda, že o ní moc lidé nemluví.

Dříve jsem k hromadě věcí přistupoval jako neustálému sprintu. To pak vede k rychlému vyčerpání a odporu.

Dnes to beru jako maraton. Pečlivěji vybírám, v kterých úsecích přidám a kde zpomalím. Hlavně, abych vydržel běžet.

Když uděláte překlep při psaní kolegovi, nikdo vám hlavu neutrhne. Když totéž provedete v obchodním newsletteru… smrdí to průšvihem.

Stále hledám hranici, kde přidat a kde zpomalit. Řada projektů mohla být jinde, kdybych tomu dal víc. Jinde jsem u sebe i ostatních spálil hromadu času u maličkostí s minimálním dopadem. Tohle ale zlepším jen praxí.

Řešte, co vás pálí

Spousta lidí bere problémy jen jako stín v hlavě. Stačí zajít s někým na pokec a cítí se líp.

Jenže tím řeší jen důsledek, ale obchází příčinu. Je to asi to samé, jako byste bolavé zuby léčili lékem proti bolesti. Sice nic neucítíte, ale zkažené zuby tím nevyléčíte a brzy se ozvou zas.

Já měl podobný přístup. Z většiny problémů mi stačilo se pouze „vykecat“. Jenže to dlouhodobě nic nepřinášelo. Bolest krátce zmizela, ale rána se nezahojila.

Proto jsem změnil přístup. Dlouho mě třeba trápila neschopnost se víc ozvat na poradách a prodat nápady. Začal jsem proto absolvovat komunikační lekce. Šlo o jednu z nejlepších investic, která se mi dlouhodobě vrací v práci i osobním životě. Ještě to není tam, kde chci. Pomalu ale cítím, že se ke mně okolí začíná chovat jinak než dříve. I já cítím mezi lidmi větší pohodu.

Nejistota ohledně koronaviru a krátkodobý výpadek příjmů mě zase přiměly víc hlídat své finance. Podle návodu Roberta Vlacha mám sestavený finanční plán. Líp tak vidím do svých příjmů i výdajů a usínám s větším klidem, že lépe předpovídám následující měsíce.

Lepší něco pokazit a omluvit se než nic nezkusit

Když dojde na téma úspěchu, rád lidem doporučuji video níže. Ve 4 minách shrne vše, co dokola opakují desítky rozvojových knih:

 

Za mě tam ale chybí jedna věc – risk.

Někdo tomu říká překračování komfortní zóny. Jordan Peterson to popisuje na balancování mezi řádem a chaosem. Abyste určitými situaci prošli, potřebujete riskovat a nehrát jen bezpečně.

V tomhle mě dost inspirovalo i setkání s Michalem Pastierem z letošních prázdnin.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Patrik Gajdoš (@patrikgajdos_cz)

Mnohem častěji konám a méně si říkám o svolení, kde to není nutné. Občas taky dostanu přes prsty. Ale věci se víc hýbou.

Do roku 2021 s volbou směru

„Páťo, ty už dávno neděláš jenom texty.“

To mi u jednoho večerního kafe řekla bývalá kolegyně. Už delší dobu se mi začínají rozjíždět pole působnosti 2 směry a časem budu muset jeden zvolit.

První vede na dráhu čistě exekutivního člověka, který bude ovládat dokonale svou specializaci. Druhá cesta má blíž ke generalistovi s přesahem, kde velká část kvality výstupů bude závislá na kooperaci s jinými lidmi.

Tohle bude velká výzva vyřešit v příštím roce. Ale jak říká moje mentorka:

„Otázka není, jak to vnitřně uchopit, ale rozhodnout se a začít se v tom posouvat. On se ten směr a zaměření už ukáže sám.“

Jaký jste měli rok?

Napište mi. Rád vás sem přidám do výběru s odkazem na článek.

Ohodnoťte článek!

7 komentářů u „Zhodnocení roku 2020“

    • Díky moc. Nasdíleno. 🙂 Taky přeji, ať se daří. Občas je to zpomalení potřeba a co tak vidím na svém okolí, spousta workoholiků to bere jako větší výzvu než úspěšně rozjet projekt.

      Odpovědět

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..