Sociální sítě beru jako dobrého parťáka, ale zlého pána. Přináší skvělé věci. Inspiraci, pobavení nebo propojení. Také ale velice snadno otráví den, což vidím u spoustu lidí v mém okolí. A to mi vadí. Proto v tomto článku nečekejte rady na masivní růst fanoušků nebo lajků. Místo toho se podělím o tipy, jak sociální sítě konzumovat, aby vás co nejvíce bavily a co nejméně otravovaly.
Co najdete v článku
- 1) Sledujte primárně lidi, u kterých vidíte za oponu
- 2) Užijte si život offline, dokumentujte pak
- 3) Jste-li běžný uživatel, neřešte čísla sociálních sítí
- 4) Nesdílejte na sociální sítě nic, s čím nejste komfortní
- 5) Vypněte si notifikace na sociálních sítích
- 6) Koukejte na svůj vlastní profil na sociálních sítích
- Lidé na sociálních sítích kecají
1) Sledujte primárně lidi, u kterých vidíte za oponu
Typicky jde o kolegy, přátele, rodinu.
Tam je větší šance, že chápete kontext věci. Protože je rozdíl, když kluk staví velký barák a když staví velký barák s tím, že kvůli tomu dělá dvanáctky, taktak stíhá rodinu a sotva vystačí s rodinným rozpočtem.
Jak tohle víte, rázem vidíte jeho život jinak. Já mám to štěstí, že se pohybuji v okolí řady mediálně známých lidí. Když ale vidím, jaké odříkání a překážky stály za jejich publicitou, neměnil bych.
2) Užijte si život offline, dokumentujte pak
Svět tam venku nabízí spoustu krásných možností. A je škoda, když to neprožijete naplno kvůli čerstvému tweetu (chcete-li stories) z okamžiku.
Prostě… ti lidi na sítích počkají. Váš život ne. On ten like u fotky fakt potěší, ale není to nic ve srovnání s úsměvem a objetím od vaší milé polovičky. S chutí toho vynikajícího jídla. Z výhledu na to krásné místo. A spousty dalšího.
Sám se snažím držet zásadu, že sdílím většinou věci až poté, co se stanou. Výjimkou jsou oborové konference. Ale tam si už dost vybírám, kdy budu dávat pozor a kdy se o něco podělím v daný moment.
Pokud na marketingu na sociálních sítích nestojí vás byznys, užijte si tu svobodu a kašlete na ně.
Já vím, že ony ty lajky u postu potěší. Ale jen proto, že jedno video dostalo míň ohlasů, nic to neříká o daném okamžiku.
Mně se třeba běžné stává, že mi lidé olajkují nějakou totální ptákovinu. A moment, který si vážím nejvíc, přehlédnou. A vůbec to neva. Zatímco já beru jako důležité něco, okolí na to kouká jinak.
Když nebudete řešit čísla, uvolní vás to v tvorbě obsahu. Podle mě spousta lidí, kteří honí čísla, cpe na sociální sítě obsah hodně na sílu. Řeknou jim, že reels s tanečky přináší hromadu pozornosti. Tak to na svůj profil hodí. Co naplat, že ten post pak působí nuceně a autor kvůli tomu skoro den nespal nervozitou.
A já si říkám… proč? Proč se sakra nutit do tvorby něčeho, co mi nepřijde ok, připadám si u toho blbě a ještě mi hrozí, že mě za to ukamenují v diskuzích.
Já třeba na sociálních sítích sdílím jen minimum věcí ze soukromého života. Zaprvé do toho nikomu nic moc není a zadruhé to pro mě není komfortní obsah. A že by se našla spousta zážitků, která by stála za sdílení.
Ale já nechci. Co si chci nechat pro sebe, to si nechám pro sebe.
Moji bývalí spolubydlící by mě za tuhle radu ukamenovali, ale já ji stavím možná úplně nejvýš.
Občas mě fascinuje, kolik lidí se nechá vyrušovat od jídla upozorněním mobilu na komentář jejich fotky. Když to vidím, směji se.
Nevím, jak vy. Ale mám-li si vybrat mezi deseti lajky navíc a chutí pořádně propečeného stejku, maso vždy vyhraje. 😄 Proto si ten zážitek nenechám vzít zapnutými notifikacemi.
Tu radu jsem poprvé slyšel na Barcampu a řeknu vám… osvobozuje to. Najednou máte hrozně času, kopu soustředění a méně vás ten virtuální svět štve.
Tohle bude krapet narcistické, ale čas od času si procházím vlastní profily na sociálních sítích. Pomáhá mi to si připomenout hezké příhody z minulosti. Je to něco jako takový pochvalník. Přenese vás to do období, kdy vše bylo pěkné a i když vás zrovna něco štve, zvedá to náladu.
Pak to přináší i zajímavé nápady na tvorbu. Pokud třeba vidím, že nějaké téma moc často opakuji a jiné přehlížím, řeknu si, zda nesdílet něco jiného.
No dobře… spíš neříkají celou pravdu.
Vystupuji na nich jako majitel, tvůrce, zadavatel. Proto vím, co vše dovedou. Vzbudit zájem, obdiv, pozornost, akci. Občas něco z toho, občas vše. Odráží, jak chtějí majitelé profilů působit. Nikoliv to, jací opravdu jsou.
Autorům to neberu za zlé. V online světě jsou sociální sítě něco jako oblečení. Když jdete mezi lidi, taky si na sebe nevezmete to zmačkané triko, ve kterém jste se flákali na gauči. Vezmete si něco slušivého, čím uděláte dobrý dojem.
Sociální sítě dnes plní podobnou funkci. Jen vás mimo nejbližšího okolí vidí násobně víc lidí. Podle typu sociální sítě, vaší aktivity, počtu sledujících a podobně. To už je důvod k fintění.
Jenže vše má svůj důsledek. Běžně vidím, jak specialisté na sociální sítě zlepšují příspěvky přes různé filtry a retuše, aby vypadaly co nejvíc sexy. Taky ale vidím v okolí hromadu lidí, kterým obsah na sociálních sítí způsobuje různá osobní traumata. Připadají si míň důležitě, hezky, šťastně.
To mě štve a proto tento článek vyšel. Pokud se naučíme oddělovat svět sociálních sítí a realitu, často zjistíme, že ten náš skutečný život je vlastně hrozně krásný. A budeme z něho mít mnohem víc než jen z tupého čučení na fotku influencerky, která má se skutečným životem často pramálo společného.
- 11 tipů pro introverty, jak na networking a zisk nových kontaktů - 2024-07-04
- Zhodnocení roku 2023 - 2023-12-28
- 5 úrovní seniority lidí při práci. Kam patříte vy? - 2023-05-24
