Jak efektivně řešit ukradený obsah na webu

Před nedávnem se Patrikovi stala jedna nemilá věc. Vygooglil si vlastní brand a narazil na stránku, která kompletně kopírovala celý jeho obsah. Z mých, bohužel už pěkně bohatých, zkušeností k tomu mohou být opravdu všelijaké důvody. Někdo se tím snaží dosáhnout zisku z reklam, jiný zase může být vaším konkurentem nebo bývalým zaměstnancem. Tak či tak, je to nepříjemná situace, která poškozovala nejen jeho brand, ale také SEO. 

Co v takové chvíli obecně radím klientům, jak konkrétně jsme postupovali v Patrikově případu a jak se můžete efektivně bránit i vy? 

Když vám někdo zkopíruje obsah…

…jde o porušování autorských práv. Vaše texty, obrázky či grafika jsou z valné většiny autorskými díly, se kterými bez vašeho svolení nikdo nesmí nakládat. Pokud zjistíte, že si od vás konkurence „půjčila“ fotky vašich produktů, musíte jednat ihned. 

Za těch několik let, kdy se autorskému právu věnuji, se mi osvědčilo začít cestou smíru. Jak na to? Stačí protistraně poslat e-mail nebo si s ní zavolat a vysvětlit, že pracuje s vaším obsahem nelegálně a musí ho stáhnout. Jsem vždycky moc ráda, když takové upozornění stačí a věc se tím vyřeší. 

Je ale pravda, že některé firmy nebo jednotlivci mají tuhý kořínek. Tam pak pro nejefektivnější cestu s klienty volíme předžalobní výzvu. Nejlépe uděláte, když ji necháte sepsat a zaslat jménem advokátní kanceláře. Tento oficiální papír, který je teoreticky poslední kapkou před podáním žaloby (a to se do výzvy vždycky napíše), se velmi často setká s úspěchem. 

Ale co když nevím, kdo web provozuje?

Upozornění nebo předžalobní výzvu samozřejmě můžete poslat pouze tomu, na koho máte kontakt. Ale co když na webu žádný není?  

Přesně takovou věc jsem řešila s Patrikem. Jak jsem již zmínila, kompletně celý jeho web někdo zkopíroval, a to včetně kontaktních údajů, grafiky, textů a fotek. Lišila se v zásadě pouze doména. A tak jsem začala pátrat po majiteli domény nebo jejím registrátorovi. 

Dozvěděla jsem se, že si někdo zaregistroval doménu webu s naším obsahem u Wild West Domains a hosting mu běží u DigitalOcean, oba americké subjekty. 

Naštěstí pro nás existuje v americkém právu nástroj zvaný DMCA notice, který funguje jako efektivní a následná ochrana autorských práv na internetu. Podle zákona Digital Millenium Copyright Act totiž může nést poskytovatel internetových služeb (např. DigitalOcean, Google nebo Facebook) odpovědnost za porušování práv jejich uživateli. 

Jak funguje odpovědnost poskytovatele internetových služeb 

Je jasné, že žádný poskytovatel hostingu ani provozovatel sociální sítě typu Facebook nemůže hlídat veškerý obsah, který na něj uživatelé nahrají. S nahraným (byť nelegálním) obsahem tak nemusí dělat vůbec nic a odpovědnost za závadný obsah ponese samotný uživatel, který ho tam nahrál. Takový režim nazýváme „Safe Harbour“ (bezpečný přístav).

Jakmile se ale poskytovatel jakýmkoliv způsobem o porušování práv dozví, musí zakročit. V případě hostingových služeb je důležité rozlišovat mezi aktivním a pasivním poskytováním.

Pasivním poskytovatelem hostingových služeb je ten, kdo přímo žádným způsobem nekontroluje obsah na webových stránkách a nijak do něj nezasahuje, to je klíčové pro udržení ochranného režimu Safe Harbour. Jakmile by totiž vystupoval poskytovatel jakkoliv aktivně (tedy jakýmkoliv způsobem by například kontroloval data), ochranný režim neudrží a pokud neučiní vhodná opatření k odstranění protiprávního obsahu, ponese za takové porušování práv odpovědnost. 

A protože že jsem v Patrikově případu stále nevěděla, komu web s kradeným obsahem patří, jsem se rozhodla zvolit cestu upozornění poskytovatele hostingových služeb. Věděla jsem totiž,  že bude muset jednat

Jak funguje podání stížnosti v Americe

Stížnost v rámci DMCA se podává k poskytovateli dané služby – v tomto případě hostingu (DigitalOcean). Pokud tedy někdo porušuje např. autorská práva mého klienta a není možné se s ním smírně dohodnout (nebo je např. anonymní), zasílám tuto stížnost poskytovateli (provozovateli), který by měl zasáhnout. 

Častým praktickým problémem bohužel bývá i zneužívání takových stížností. Poskytovatelé totiž zpravidla výrazně nekontrolují oprávněnost stížnosti – zkrátka zasahují ihned. Obvykle pak dochází k likvidaci konkurenčního obsahu pouze na základě toho, že je prostě konkurenční, aniž by byl jakkoliv závadný.

A není divu – velcí poskytovatelé jsou zahlceni miliony stížností měsíčně (Google Transparency Report) a není tedy v jejich silách kontrolovat každou stížnost zvlášť a důkladně. Naštěstí DMCA myslí i na případné odvolání takového smazání. Proces odvolání je ovšem pochopitelně komplikovanější, než samotné smazání nebo blokace obsahu. 

Pokud byste někdy potřebovali takovou stížnost zaslat, mám pro vás dobrou zprávu. Někteří provozovatelé na své stránky umisťují vzorové stížnosti, a tak je rovnou můžete využít. Na vyřízení stížnosti mají poskytovatelé až 6 měsíců, ale takto dlouhý proces je možné očekávat spíše u větších hráčů. Poskytovatel zpravidla nejprve upozorní protistranu (která obsah ukradla) a dá jí čas na odpověď nebo případné námitky či protistížnost. Pokud se ale nedočká reakce, může se rozhodnout obsah zablokovat. 

V našem případě DigitalOcean jako poskytovatel hostingu dělal trochu cavyky. Zaslaná několikastránková výzva obsahovala mnoho důkazů o tom, že je Patrik původním vlastníkem obsahu – využila jsem k tomu například nástroj Web Archive a spoustu printscreenů. Pomohl nám také fakt, že protistrana zkopírovala celý Patrikův web včetně jeho kontaktních údajů, takže bylo zřejmé, že se jedná o kradený obsah.

I tak se ale DigitalOcean nelíbilo, že při prokliku na některé odkazy s důkazy přímý link nefungoval (Web Archive totiž neumožňuje zobrazení konkrétní url s nalezenou stránkou, dovede vás vždycky na homepage). Nicméně jsme se s Patrikem nenechali odradit a po e-mailové komunikaci se nakonec dobrali k tomu, že jsou printscreeny v naší DMCA stížnosti dostačující. 

Na základě toho DigitalOcean zablokoval obsah na webu protistrany, cíl byl úspěšně splněn a Patrik spokojen. 

Co když se to stane v Česku?

V České republice odpovědnost za obsah upravuje zákon o některých službách informační společnosti. I u nás se uplatňují pravidla Safe Harbour, tedy zjednodušeně: za cizí nelegální obsah poskytovatel neodpovídá, dokud je v pasivní roli, tzn. dokud o něm neví. Jakmile se však o škodlivém obsahu dozví, ponese za něj poskytovatel odpovědnost. 

I u nás tak se svými klienty využívám upozornění, které musí obsahovat především přesnou identifikaci škodlivého obsahu. Jinak je však toto upozornění zcela neformální, a dokonce může být podáno i anonymně. V okamžiku doručení takového upozornění pak poskytovatel musí zakročit – odstranit nebo jinak znepřístupnit daný obsah, a to neprodleně. 

Pokud se tedy dostanete do podobné situace, ihned se pusťte do akce:

  1. Máte kontakt na protistranu? Napište jí. Možná je to nedopatření a vše se vyřeší smírně, domluvou. 
  2. Nepomohlo? Udeřte předžalobní výzvou s razítkem advokáta. 
  3. Neznáte protistranu nebo vůbec nereaguje? Vytvořte co nejvíc printscreenů a sesbírejte důkazy o tom, že fotky nebo texty patří opravdu vám a někdo vám je zkopíroval. 
  4. Najděte si poskytovatele hostingu a pošlete mu výzvu s žádostí, aby závadný obsah zablokoval. Hlavně přesně popište, co je špatně a opřete se o nasbírané důkazy. 

Krádež obsahu na internetu rozhodně není příjemná věc. Dá se ale řešit, a to poměrně rychle a snadno online. V zahraničí se celý proces u velkých poskytovatelů internetových služeb může natáhnout, ale s trochou trpělivosti byste měli dosáhnout svého. My jsme to také nevzdali a  tyto řádky se tak snad již neobjeví na žádném dalším webu. 

Ohodnoťte článek!
Andrea Pavelcová
Latest posts by Andrea Pavelcová (see all)

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..