negativní komentáře blog

Jak řešit negativní komentáře na blogu a zachovat si tvář

Pár týdnů zpět mi přišel na Twitteru dotaz od Martina Žatkoviče na negativní komentáře. Po jeho svolení ho sdílím i vám. Tohle téma totiž časem řeší každý bloger:

Měl bych dotaz ohledně blogování a jelikož si zkušenější, tak si mě napadl, že by si mohl znát odpověď. 🙂 Mám na svém webu už pár článků, toho sis asi všiml, ale pod články mi jednou za čas naskočí negativní komentáře, bohužel tak nějak tuším od koho to je, IP se nemění a styl také ne – neřeknu kdyby to bylo konstruktivní, ale todle je prostě trolling / zbytečná agrese. Copak s těmi komentáři dělat?

Mám to mazat? Nebo se snažit odpovědět s grácii a nebo jim ten web z té IP prostě bloknout? 🙂 Předem děkuji za odpověď 🙂

Jak reagovat na negativní komentáře na blogu?

Osobně je dělím do tří skupin. Podle toho určuji, co s tím.

  1. Konstruktivní kritika
  2. Nesmysl či naprostá banalita
  3. Cílená virtuální šikana a trolling

1. Negativní komentář jako konstruktivní kritika

konstruktivní komentář
Někteří umí konstruktivní kritiku i citlivě podat. Většinou s tím ale nepočítejte.

Podle mě nejčastější skupina negativních komentů. Přestože si to málokdo přizná. Pisatel vám zkritizuje něco, co souvisí s vaším obsahem.

Komentující nemusí mít vždy pravdu. Přijde mi, že hodně nesrovnalostí vzniká i kvůli vzájemnému nepochopení. Ale už to vám dává zpětnou vazbu o srozumitelnosti vašeho článku.

Blbý je, že řada lidí svůj nesouhlas vyjadřuje dost ostře a nemyslí to zas tak zle. Obsah vyjádření je okej, ale dají tomu zbytečně agresivní tón. Vy to přečtete, naštvete se a už emoce začnou cloumat.

Pár měsíců zpět jsem sdílel článek na fóru. Jistý uživatel mi napsal něco v tomhle smyslu:

Kámo, vyser se na to. Tohle je tak článek pro nějaký náctiletý slečinky, kterej si přečtu všude. Měl bys jít na nějakou žurnalistiku nebo něco, kde tyhle věci učej psát. Páč tohle je fakt strašný.

Co vám budu povídat… štvalo mě to. Ale furt to spadá do této kategorie. Protože umím číst mezi řádky, vzal jsem si z toho komentáře tyto body:

  • Musím se odlišit
  • Lidi musí cítit, že tohle si jinde nepřečtou
  • Porovnávej jiný články, které jsou o stejném tématu

Odpověděl jsem mu až druhý den. Slušně jsem poděkoval za názor, ocenil jsem to podstatné a zbytek neřešil. Překvapilo mě, že dotyčný pak zareagoval o poznání přívětivěji. Prý se to pěkně čte, jen to mám příště obsahově víc vyladit.

Což zní o dost jinak, že jo? 😀

Co s takovým nesouhlasným komentářem?

Odepište. Stručně, jasně, věcně. Netahejte do toho moc emocí. Čtenáři sledují komentáře a smysluplné doplnění odlišného názoru ocení.

Já si před odpovědí dávám den pauzu. Klidně i víc. Dá mi to víc nadhled, uklidním se a pak reaguji o dost líp. V opačném případě buď někoho naštvu, nebo spustím velkou hejtovací přestřelku, která bere energii a nic nedává.

Nemá cenu řešit, zda vás někdo bere za vola. Je to jeho legitimní právo si udělat názor, i když nesprávný. Proč přesvědčovat o pohledu na sebe někoho, koho nikdy třeba nepotkám?

2. Negativní komentář, který je nesmysl nebo naprostá banalita

Komentář nesmysl
Co vám tohle negativní vyjádření na blogu řekne? Nic.

Jde o vyjádření, které:

  • Nedává smysl
  • Nevyjadřuje se k tématu
  • Nic sámo o sobě neřekne
  • Hnípe do zanedbatelných maličkostí

Výskyt záleží na tématu, o kterém píšete. Já bloguju o věcech, které osloví jen úzkou skupinu čtenářů. Proto se s tímto typem komentářů setkávám minimálně.

Ale mrkněte třeba na komentáře pod články zpravodajských serverů. Tam jich uvidíte požehnaně. 😀

Jednou jsem třeba sdílel článek na Facebooku. Jistá holka reagovala podrobným rozborem, proč mám moc tmavý menu, příliš světlý pozadí a proč bych to celý měl změnit. K obsahu ani ťuk.

Jako neříkám, že neměla pravdu. Ale já vizuál zas tak moc neřeším. Stačí mi, když text dobře přečtete. Jasný, mohl bych se hrabat v kontrastních tabulkách, ladit přesný řádkování atd. Sám vím, že můj text nesplňuje některé typografické normy.

Nicméně ladění takových věcí by mi zabralo čas, který raději věnuji vylepšování obsahu. U ostatního mi stačí, když to bude jen dobrý. Vylepšit to mohu časem.

Podobně se to má s jazykovými významy. Vezměte si třeba:

  • Nadpis
  • Titulek

Běžní lidé to významově nerozlišují. Já to zas tak moc neřeším.

Přesto se našel chlapík, který mi u tweetu o tvorbě webových titulků nadával, že napsat místo titulku slovo nadpis je strašný. Kdybych makal v žurnalistice, měli by mě prý postavit ke zdi a zastřelit. Co na to asi máte říct?

No… já věděl, proč nemám zkoušet novinařinu 😀

Co s takovým negativním komentářem?

Nic. Prostě nereagujte. Zbytečně byste se dostali do debaty, která postrádá smysl.

Přesto doporučuji, abyste se nad obsahem negativního zamysleli. Třeba vám něco dá.

Jeden pán mi u článku o preferencích dodržení deadlinu napsal, že je to blbost a ani článek číst nebude. Neodepsal jsem. Jeho reakce mi ale dala ponaučení. Vyhýbej se titulkům, na který si lidé mohou snadno odpovědět i bez přečtení článku.

3. Negativní komentář, který je cílená virtuální šikana, hejtování a trolling

komentář troling
Bez komentáře 😀

Často dlouhodobá aktivita, která má za cíl vás shodit, utahovat si z vás a jinak poškodit.

Bloguji krátce a nejsem tak známý. Proto jsem se s tím zatím na mém blogu nesetkal. To ale nemění nic na tom, že někteří lidé jsou škodolibí, léčí si své komplexy, chtějí poškodit konkurenci a podobně.

Pamatuji si, že na herně-literárním webu DarkAge jeden uživatel nesnesl admina. Začal mu proto neustále házet klacky pod nohy. Předhazoval mu neustále chyby, zpochybňoval veřejně jeho práci. Celá věc se stupňovala až do soukromých zpráv s výhružkami a vulgarismy.

Pomohla až jediná věc. Ban. Od té doby se situace uklidnila. Přestože se ještě dnes občas napíše štiplavý komentář, jde ve srovnání s předchozí situací o prkotinu. Dotyčný totiž dostal přes prsty, poznal hranice.

Co s takovým hejtovacím komentářem dělat?

Mazejte, blokujte. Vůbec se neobtěžujte s odpověďmi. Pokud se situace fakt zvrtne, prostě vypněte komentáře. V tu chvíli troll nemá zbraň.

Cílený virtuální trolling a šikana je svinstvo, zbabělost a nesmí se tolerovat. Váš web je vaše hřiště a pouze na vás záleží, komu tam dovolíte hrát.

Jedna kapka tmavé barvy stačí, aby zakalila čistou vodu. S těmito lidmi jde o to samé. Jejich mazáním děláte službu věrným čtenářům a podporujete přátelskou komunitu a atmosféru. Nenechte si otrávit vaší práci.

Jasný, řada lidí maže i komentáře, které spadají do první skupiny negativních reakcí. Osobně s tím nesouhlasím. To ale nemění nic na tom, že web je jejich a jen oni si můžou říci, koho na web pustí.

Na co ještě myslet u negativních komentářů na webu?

1. Hejteři jsou obvyklým doprovodem známého jména

Chcete-li být veřejně známou osobou, počítejte, že negativních komentářů bude časem přibývat. Ono to i dává smysl.

Dejme tomu, že budete známý fanoušek vegetariánství. V tu chvíli stojíte proti lidem, kteří jsou jeho odpůrci. Fandíte jednomu kandidátovi na prezidenta? Pak jste názorově proti lidem, kteří daného člověka nesnáší.

Nedá se zalíbit všem.  Prostě nedá. Pamatujte, že časem potká každého z nás. Chcete-li být známý bloger, lidé se vůči vám musí vyhranit. Jinak zůstanete věčně šedou myší, která nikoho nezajímá.

2. Naučte se negativní komentáře vnímat jinak

Já mám svůj svět s vlastními zásadami. Vy máte svůj svět s vlastními zásadami. Pokud v mém myšlení znamená blogování skvělý způsob sebeprezentace, jiní to berou za ztrátu času.

Názor protějšku není vždy nutně špatný. Pouze je jiný. Vás přirozeně přitahují lidé, kteří mají podobné zájmy, pohled na svět i vnímání. Přesto potkáte i lidi, kteří se na svět dívají jinak.

Dalo mi práci si připustit, že můj hodnotový a názorový žebříček není jediný možný. Neumíte si představit tu úlevu, kdy nemáte potřebu řešit kraviny jen kvůli odlišnému názoru.

3. Oddělujte lidi od problému

Jedna ze zásad knihy Jak dosáhnout souhlasu, která mi sedí i pro účely negativních komentářů.

Znám ten pocit. Raději ani nebudu počítat, kolikrát jsem měl chuť setřít nějakou osobu, která napsala zjevný blábol. Pořádně jí to nandat. Jen krůček pak dělí od urážení. Tomu se vyhněte.

Vzájemné neshody totiž neznamenají, že musíte mít s druhým člověkem špatné vztahy. S řadou přátel se pravidelně scházím i přesto, že se lišíme v některých politických, sociálních i zájmových otázkách. Proč ne 🙂

4. Stáhněte debatu z veřejných míst do soukromí

Tenhle šikovný trik jsem viděl hned u několika blogerů. Když se objevil náznak slovní přestřelky, autorovi negativních komentů nabídli soukromé vyřešení přes e-mail.

Obě strany jsou pak většinou spokojené. Bloger nepříjemnou diskuzi přesunul do soukromých míst a autor komentářů má pocit, že ho někdo bere vážně.

5. Remcalové jsou vždy víc slyšet

Když se mi článek líbí, obvykle si ho uložím a olajkuji. Zřídkakdy komentuji, protože nemám ve zvyku se vypisovat s komentáři.

Podobně to má více lidí. Samotného mě překvapilo, že se můj blog líbil jednomu nejmenovanému řediteli agentury. Přestože mi to nikdy předtím nenapsal.

Zato když s vámi lidé nesouhlasí, obvykle to dají najevo nahlas. Tak to prostě je.

Jaké máte zkušenosti s negativními reakcemi vy? Podělte se v komentářích. 🙂

12 komentářů u “Jak řešit negativní komentáře na blogu a zachovat si tvář

  1. V poslední době se téma nesouhlasných a emotivně zabarvených komentářů začalo týkat i mě. Napsala jsem článek o tom, že se mi nelíbí, že kosmetické blogerky mají weby samou recenzi, a od té doby se vyloupne pokaždé odněkud jeden konkrétní uživatel, který mě musí sprdnout – pod jeden článek že jsem kráva že se beauty jinak psát nedá, pod další článek že jsem pokrytec, protože jsem nedávno psala že jsou všechny blogerky odpad a tak dál. Tento článek mi přišel vhod 🙂 .

    • Jsem rád, že článek pomohl 🙂

      To je průšvih s tím, že každej si tě přebere po svým. Ještě hůř, když nechtěně natrefíš na čtenáře, který je součástí kritizované skupiny. To je pak o egu a ne každej si od toho umí udržet odstup no. Přeji pevný nervy.

  2. Já se pohybuji zhruba dva a půl roku v knižní blogosféře, a s opravdovým hejtem jsem se naštěstí zatím nesetkala. Na booktube taky ne, ačkoliv připouštím, že nejsem nijak zvlášť známá ani v jednom. 😀 Ale už jsem se setkala s tím, že kritika (a troufnu si říct, že dost mírná) byla ze strany kritizované slečny považována za hejt. Šlo v podstatě o to, že ve videu uvedla nesprávnou informaci a někdo ji v komentářích slušně opravil. Tak se do něj ještě společně s kamarádkou pustila, že je hater (ta kritika přišla až na základě tohoto). Přijde mi, že někteří blogeři skutečný názor vlastně ani slyšet nechtějí, tím pádem se nemůžou nijak posouvat a zlepšovat.

    • Podle mě nebudeš jediná, kdo takové chování majitelky blogu zažil. Dokonce bych řekl, že je to častá věc. 😀

      Tohle má podle mě 2 roviny.

      1) Ono obecně kritizovat někoho písemně je dost nevděčný. Pokud nemáš cit, vyzní text ostřeji, než ve skutečnosti zamýšlíš. Nemůžeš do toho vložit hlas, mimiku a tak dále. I mně se nedávno stalo, že jeden komentující poznamenal věcnou připomínku a na první pohled to znělo jako rejp. 🙂

      2) Když vlastníš cokoliv, dost blbě se od toho drží dostatečný citový odstup. Řada lidí to bere tak, že zrovna to jejich je to nejlepší, dávají do toho víc než ostatní a… mohl bych pokračovat. I mě dalo docela práci si připustit, že toho zas tak moc neumím a mám co zlepšovat.
      No a když se pak objeví někdo, kdo najde kaňku na tom jejich „vypiplaným“ díle, berou to osobně. Takže jo, někdo tu kritiku opravdu číst nechce a je pak na zvážením každýho, jestli máš potřebu to řešit.
      Já už třeba dávám zpětnou vazbu jen lidem, u kterých fakt vím, že to ocení a alespoň trochu je znám. Bude to znít arogantně, ale otázka zlepšování je soukromou věcí každého a já nemám potřebu se snažit přeučovat někoho, kdo nechce. Dělat rozbor někomu, kdo mě pošle do háje? Dík, nechci 🙂

  3. Díky za tento článek. Mám zatím s negativními reakcemi (u mne se to týká FB) sice malou, ale nepříjemnou zkušenost (těžce je nesu :-). S doporučovaným postupem rozhodně souhlasím, jen se mi vždy nedaří ho dodržet… Poslední komentář jsem nechala být, i když jindy bych se vyhraňovala. Připadal mi ale takový mezi (poznámka k obsahu tam v náznaku byla, ovšem končil takovým tím „kecy, kecy“)…

    • Z toho si nic nedělej. Neznám nikoho, kdo by jásal radostí nad každým negativním komentářem. I já jsem u každého psaní hrozný srababa, že něco zvořu a někdo si mě veřejně podá 🙂

      Chápu no. I mě občas svrbí prsty. Pak si ale vzpomenu na jednu nejmenovanou komentářovou přestřelku a rychle mě to nutkání přejde. Beru to tak, že nikde není napsané pravidlo „musíš odpovídat na vše.“

      To platí i na dělení skupin. Nemá to přesné hranice. Co já ještě beru za konstruktivní kritiku, berou jiní za nesmysl či cílený hejt. Vždy jde o tvé vlastní posouzení 🙂

  4. Díky za pozitivní reakci na úvodní stránku blogu i za povzbuzení. Člověku pomůže nejvíc vlastní zkušenost. Přesně, vzpomenu si na poslední přestřelku a hned mě přejde chuť do něčeho podobného se znovu pustit… Když padne taková facka tam, kam má, může nás to hodně posunout.

  5. U mě na blogu jsem zavedl kontrolu všech komentářů. Pokud napíše někdo nový komentář ten je vždy uložen a čeká na schválení. Pak je řada na mě. V naprosté většině však pouštím komentáře dál abych návštěvníkům kteří si našli čas jejich práci oplatil. Z kritiky se snažím vždy najít něco co mě muže posunout dál. Né vždy to ale jde tak jak si to člověk představuje.

    • Schvalování komentářů je určitě taky cesta. Osobně mi to ale nevyhovuje, protože u komentovanějších článků se mi nechce rozklikávat, co pustit a co ne. Čistě z lenosti.

      Podle mě jde vždy o to umět si z toho vybrat to důležité a kraviny nechat být. Po delším čase minimálně já už rozpoznám, s čím se mi vyplatí lámat si makovici a s čím ne.

  6. Pěkný článek. I já občas narazím na nějaký ten negativní komentář a spíše než na samotném blogu na něj narážím v blogerských skupinách na Facebooku, kde články sdílím. Každopádně pokud se jedná o naprosto nesmyslný komentář, tak na něj nereaguji. Pokud se jedná o nějaké to hejtování, tak odpovídám v klidu. Hlavně nechci být někde agresivní či vulgární. A hlavně co, tak takové komentáře nemažu, jen ať se ostatní podívají.

    • Díky, Lindo 🙂

      Taky jsem si všiml, že se ve větší míře komentuje na sociálních sítích než přímo na blogu. Osobně to tak dělám většinou taky. Komentář na web dávám jen v případě, pokud mě článek hodně zaujme. U Facebooku je to obtížnější v tom, že s těmi názory nemůžeš v podstatě nic udělat.

      Podle mě máš v pohodě přístup. Ono je fajn umět si obhájit svoji práci, ale jsou lidé, u kterých jsou diskuze na sociálních sítích zbytečnou ztrátou času. 🙂

Napsat komentář